Vzpomínka na můj první oběd u rodičů mého manžela

Vy starší si všichni vzpomínáte na povinné prvomájové průvody. My učitelé jsme museli jít příkladem. Vyrobit originální mávátka a snimi pak mávat pochodujícím pracujícím.

Jsem z Nebor asi 20km od Jablunkova, kde jsem tehdy působila. Naše známost se zdála být vážnou, domluvili jsme si i datum svatby. Rodiče mí a manželovi to ještě nevěděli, chtěli jsme jen maličkou svatbu.

 Moje budoucí tchyně, rázná žena, rozhodla, že mně můj muž pozve k nim na oběd. Po průvodu, rozpuštění dětí, si mně manžel odvedl k nim domů. Právě na blízké kostelní věží odbíjelo poledne. Na to tchyně velmi dbala. Obědvalo se přesně  ve dvanáct. Vstoupila jsem do kuchyně, byla představena, podala jsem tchyni ruku a .... dala jí pusu. Tím bezděčným polibkem jsem si ji získala. Dalším plusem pro mně bylo, že jsem se nezdráhala hovořit nářečím, to před 43 lety u učitelů nebylo žádoucí.

Bylo důležité mít tchyni nakolněu na mou stranu, protože jsem se chystala jí odvést jejího benjamínky.Manžel je o 11 let mladší než jeho starší bratři.